Dovolená v Portugalsku měla být klidnou oázou po hektické sezóně plné focení. Já i můj Marek jsme fotografové, a tak jsme se těšili, že si konečně odpočineme a načerpáme novou energii. Portugalsko nás mělo refreshnout. Ani ve snu by mě nenapadlo, že tahle cesta nám změní život.
Odpočinek, druhý let, rum to jistí!
Byl to teprve můj druhý let v životě – poprvé jsem letěla loni na Tenerife. A i když to už nebylo úplně nové, přesto jsem měla respekt. Marek to ale vždycky umí zvládnout s klidem a podržet mě – doslova. Držel mě za ruku a před nástupem do letadla mi koupil rum Bacardi 😀 Je to takový náš rituál, který mi pomáhá let zvládnout.
Přistáli jsme ve Faru, vyzvedli si auto a jeli na ubytování. Byla jsem unavená, bolela mě hlava a upřímně jsem se těšila hlavně na to, že se z toho všeho vyspím. Ráno ale bylo jako zázrakem úplně jiné – cítila jsem se skvěle a těšila se na dobrodružství, která nás čekají.
Marek se na mě toho rána díval trochu jinak. To můžu ale říct až dnes. Usmíval se a poznamenal, jak mi to sluší. Říká mi to často, ale tentokrát to bylo zvláštně jiné. Já si ale žádné podezření nepřipouštěla.
Útesy, moře a svačina
Vyrazili jsme k Benagil Cave – dechberoucí jeskyni obklopené útesy a modrým oceánem. Koupili jsme si svačinu, oblíbené pivko a vydali se na procházku podél pobřeží. Ty výhledy byly úžasné. Marek najednou ukázal na jeden výběžek a navrhl, že bychom si tam mohli udělat přestávku. Tak jsme to ostatně dělali vždycky. Souhlasila jsem, protože jsem měla hlad i žízeň a chuť na naše pivo! Bez přemýšlení jsem se vydala směrem k vyhlídce.
Když jsem se otočila, Marek vytahoval z batohu pivko, alespoň jsem si to myslela. Byla jsem na omylu, Marek nevytahoval pivko, ale prstýnek. Chytil mě za ruku, klekl si a požádal mě o ruku.
„Co to děláš?“
„Co to děláš?“ vyhrkla jsem zmateně. Nemohla jsem uvěřit tomu, co vidím. Marek začal mluvit, s klidem, který jsem mu záviděla.
Protože jsem velmi akční člověk a nikdy nevydržím v klidu, tak jsem i během téhle krásné chvíle nedokázala stát na jednom místě. Marek svou krásnou řeč musel chvíli přerušit a řekl mi: „Eli, prosím, nevrť se pořád, sluníčko mi svítí přímo do očí a já bych na tebe rád viděl.“
Začala jsem se smát a přestala jsem se aspoň na pět vřetin vrtět, abych tenhle krásný moment nepokazila.
Byla jsem jako ve snu. Marek se mě zeptal, jestli si ho vezmu a já jsem řekla zřetelně ANO! Dala jsem se do smíchu i dojetí, ale plakat jsem v tu chvíli nedokázala. Byla jsem tak ohromená, že jsem jen stála a snažila se pochopit, co se právě stalo. Později jsem zjistila, že prsten měl celou dobu schovaný v krabičce na karty do foťáku – přesně něco, co ho vystihuje.
Tleskání z kajaku
Jakmile jsme se objali, uslyšela jsem tleskání. Dole na vodě se plavila skupinka kajakářů, kteří náš moment sledovali. Z dálky nám zatleskali a přidali pár pokřiků. Připadala jsem si jako ve filmu!
Oznámení rodině
Když jsme později chtěli tuhle úžasnou novinu oznámit rodině, nemohli jsme si to odpustit trochu po našem. Vyfotili jsme se s plechovkou piva v ruce – já ji samozřejmě držela tak, aby byl vidět i prstýnek. Napsala jsem k tomu jednoduchou zprávu: „Nejlepší pivo, co jsem kdy pila.“
Jenže místo toho, aby se někdo podíval na prsten, se celá rodina začala dohadovat, co je to vlastně za pivo. Pár minut se zkoumala etiketa a dokonce zapojili babičku, než někdo konečně podotkl: „Neměla by ses spíš dívat na její ruku?“ To byl moment, kdy všem konečně došlo, co jsme se snažili říct! Všichni byli nadšení 🙂
Čekala jsem žádost o ruku?
Celá dovolená byla jako pohádka. Portugalsko mi ukázalo nejen svou nádhernou krajinu, ale také to, jak výjimečného muže mám po svém boku. Marek mi otevřel svět – nejen ten cestovatelský, ale i ten v mém srdci.
A víte, co je na tom všem nejkrásnější? Že jsem to vůbec nečekala. Marek je Moravák srdcem i duší, a tak jsem si byla skoro jistá, že jestli mě někdy požádá o ruku, bude to na Pálavě, třeba při západu slunce nad vinicemi. Teď už vím, že i to byl záměr – nechtěl, abych cokoli předem tušila.
A povedlo se mu to dokonale.
Marek je nejúžasnější člověk, kterého znám. Starostlivě plánuje naši budoucnost a vím, že se mnou počítá na celý život.
Portugalsko, země do které se vrátíme.
Portugalsko se pro nás navždy stalo výjimečnou zemí. Bylo to místo, kde se naše životy spojily, a kde Marek udělal ten nejkrásnější krok vpřed. Už teď vím, že se sem budeme vždycky rádi vracet – nejen za krásou útesů, ale i za těmi vzpomínkami, které nám budou připomínat tenhle životní okamžik.
Vaše Eliška
