Co pro vás znamená jižní Morava? „Je to folklor, kroje, víno.. a Pálava, rozhodně Pálava“ odpověděla jsem na jeden nedávný dotaz.
A je to tady, zrodil se nápad. A když se mi zrodí nápad, je hrozně těžké ho setřást. Proč ale vlastně ne? Fotil už někdy někdo krojovaný pár na Pálavě? Jak to provedeme, koho na to seženeme, je to vůbec možné? Odpověď už znáte, protože fotky jsou na světe. Pojďte se ale začíst do příběhu o tom, jak jedna fotografka realizovala tento mírně šílený nápad a jak jí u toho nikdo nezastavil!
Hned, když se mi nápad zrodil v hlavně, měla jsem pocit, že mi ta hlava rovnou hlava vybuchne. Potřebovala jsem to okamžitě říct mému Markovi a zjistit, jestli to není bláznovina a jestli se to bude někomu líbit. Můj Marek je dost racionální člověk, takže jsem od něj čekala lehkou sprchu, ale stal se pravý opak. „No tak to je boží, to musíme udělat, se vším ti pomůžu!“
A bylo to. Focení bude.
Chybělo nám jen vyřešit pár velmi podstatných detailů:
1. Vybrat přesné místo na Pálavě
Na Pálavě je mnoho krásných míst, ale najít takové, kde bude hrát všechno do karet – místo bez lidí s krásným výhledem a dobrým světlem, už taková sranda není. Naštěstí bydlím s odborníkem na Pálavu, takže výběr se během pár minut zúžil asi na tři místa. Nakonec zvítězilo naše tajné místečko, kam vlastně úplně lidi moc chodí nesmí. Ale můžeme prozradit, že jsme byli kousek od vysílač.
2. Najít modely ochotné táhnout s námi za jeden provaz a kroje na Pálavu
Nad tímto úkolem jsem si moc hlavu nelámala, věděla jsem, koho mám šanci k tomuhle šílenství zlomit. Andrejka se v kroji podle mě už narodila. Kromě toho, že je to krásný člověk uvnitř i na venek, našla si k sobě moc hodného Ráďu, který s focením také souhlasil. Já bych řekla, že podle toho, jak se Radek na Andrejku dívá, fotil by s ní i na Kilimandžáru (ale to až příště). Nahoře nám sice tvrdil, že chtěl vidět Novomlýnské nádrže ze shora, protože tam rád chytá ryby. My si ale myslíme, že má oči jen pro Andrejku! Mimochodem Ráďa ryby chytá, ale pouští je zpátky do vody. Dokonce nám prozradil jedno tajemství o novoročních kaprech, které lidem „chytá“ v rybářství Pohořelice, ale o tom jindy!
3. Příprava focení
Světe div se, já si vždycky myslela, že fotograf popadne foťák a prostě fotí, ne? Ono ne, ona je k tomu ta příprava sakra důležitá. Co vlastně chci vyfotit, jak by to mohlo vypadat? Od toho se odvíjí, jaký objektiv budu používat a dalších x věcí. Vždy to probírám s Markem a v tomhle případě jsme se shodli, že to pojmeme jako párové romantické focení s příběhem o tom, jak se dva lidé vydali v krojích projít vršek Pálavy s vínem, jako by se nechumelilo.
4. Příprava kroje a jeho importu na vrchol
Kromě oblékání kroje bylo pro mě jeho přenesení nahoru jeden z nejobávanějších momentů. Věděla jsem, že chci fotit Andrejku v našem žarošickém kroji. Hodně to pro mě znamenalo, navíc jsem věděla, že obléct je na vrcholku Pálavy bude jistá výzva. Kroj mám svůj, nachystala mi ho moje maminka. Jak a v čem ho ale dostanu nahoru? Naštěstí jsem z pod postele vytáhla velké batohy, které jsme si loni kupovali kvůli našemu dobrodružství na Tenerife. To je ono! Kroj jsem si naskládala a rozdělila jeho části přesně tak, jak ho budeme oblékat, včetně špendlíků. No a také včetně věcí na česání, protože ano, my jsme si tam zvládly udělat i krojový drdol se vší parádou.
Do bočních kapes batohů přišlo víno a skleničky. Marek měl za úkol napakovat foto výbavu do dalšího batohu, takže základ byl.
5. Datum a čas
Měla jsem jasnou představu o tom, že focení musí proběhnout při západu slunce. Spočítali jsme si, jak dlouho nám to asi bude trvat nahoru, jak dlouho bude trvat se učesat a především obléct Andrejku do kroje. Sraz jsme tedy naplánovali na 17:45 na parkovišti pod Pálavou, to by mělo stačit i s rezervou na to, abychom se vyhrabali s krojem nahoru, oddechli si, učesali se, oblékli kroje a šli na to! To, že jsme datum focení dohodli hned na další týden od mého nápadu a všichni jsme měli volno, beru jako zázrak!
6. Modlitba za slunce
„Lepší“ dobu na focení jsem si asi vybrat nemohla. Z rádia a televize pořád hlásí taková vedra, že byste na plechové střeše upekli štrůdl! Já jsem s tím nápadem ale nemohla počkat, potřebovala jsem to zrealizovat teď. Na to nemám vysvětlení, prostě jsem se do toho tolik nadchla, že už jsem nechtěla čekat. Focení mělo probíhat při západu, takže jsem věřila, že už bude trochu lépe. Sluníčko ani teplo nám nevadilo, ale spíše jsme měli strach z bouřky nebo typického letního oparu, který často sluníčko zastíní. Nezbývalo se tedy než se modlit a věřit, že to prostě zrovna vyjde!
7. Realizace a den D
Nabalit a zkontrolovat kroje. Stokrát jsem si v hlavě přemítala postup oblékání, abych na nic nezapomněla. Každá mašlička, která by místo na Pálavě vlála někde doma, by nám byla k ničemu. Sraz s Andrejkou a Radkem jsme měli v 17:45 na parkovišti pod vysílačem. V 17:00 jsme tedy napakovali věci do auta a vyrazili. Počasí bylo všelijaké, Markovi se nezdály mraky, které směřovaly přesně nad Pálavu. Já jako správná optimistka jsem každý jeho strach zahnala slovy: „To sem nepřijde, uvidíš“. Ve skrytu duše jsem měla ale trochu strach, především, když se mě Marek zeptal, jestli ten kroj může zmoknout…
V 17:45 se opravdu potkáváme s Andrejkou a Radkem na parkovišti, neleníme, rozdělujeme si bágly a vyrážíme nahoru, cesta nám trvala asi 30 minut, ale pořád do kopce. Bylo jako v prádelně, skoro 35°C, všude opar a mě děsící mraky. Nahoře jsme byli kolem 18:20, nutno podotknout, že to nebyl žádný „máčkoidní“ výkon s tou zátěží!
Rozložili jsme deku, osvěžili se vínem, načeš se zvedl takový vítr, že jsme honili mašle od kroje po celé Pálavě.
Po „mašlocachingu“ jsme začali s oblékáním Andrejky. Ráďa měl pohov, oni ti kluci to mají s těma krojama dost jednoduchý! Nejprve jsme zpracovali vlasy, oblékli vrchní část kroje, pak jedna spodnička, druhá spodnička, třetí spodnička a brokátová sukně. Nejpodstatnější a zároveň zrádné je právě skládání spodniček. Jak ji jednou utáhnete, nechcete se k ní pak vracet. Takže ačkoliv jsem se cítila mírně pod tlakem, dávala jsem si na čas. Za další úskalí oblékání kroje považuji finále, kdy už „jen“ dovazujete mašličky, zástěrku apod. Když jsem po 16té uvázala hlavní barevnou mašli kolem Andrejky, z plna hrdla jsem do sebe naklopila Markovu nalitou Pálavu (víno). Sjela do mě jak po tobogánu v Aqualandu Moravia.
HOTOVO.
Nevím jestli to bylo tím vínem, nebo našimi modlitbami, ale hned po tom, co jsme oblékli kroje, začalo vysvítat sluníčko z poza oparu. Po Pálavě se rozlilo tak krásné světlo, že mě to až dojalo. Následující hodina nejde ani popsat, byla to prostě romantika! Andrejka s Radkem si foceni opravdu užívali, hodně jsme se nasmáli a zahnat nás musel až úplný západ slunce.
Byli jsme unavení, ale přitom naplnění neskutečnou energií, dali jsme si ještě víno. Společně vyslékli kroje a už za tmy hledali cestu k autu. Moc tímto děkuji Andrejce a Radkovi, že do toho šli!
Jedním slovem to bylo magické, ještě večer jsme si s Markem fotky prohlíželi a tak nějak nás pořád hřejí na srdci. To byl také můj cíl, zkusit něco neobvyklého a hlavně s vámi fotky sdílet, aby vás mohly hřát stejně, jako nás hřálo sluníčko na Pálavě.
Moje poděkování také patří mému Markovi, který postupně za toho dva a půl roku otevírá víčko mé konzervy, kterou jsem často byla, díky za vše ♥
Tvoje Eliška
Mimochodem, kdyby mi někdo řekl ještě před rokem, že budu s úsměvem a pohodou v duši stát na kraji srázu a ještě u toho fotit, nevěřila bych mu. Všechno je o hlavě a o tom nebýt zabedněný a zkusit to 🙂 Často se to vyplatí!
Pojďte si s námi tento nezapomenutelný zážitek prožít díky níže přiloženým fotografiím.
